Hlízenka obecná [Sclerotinia sclerotiorum]

Hlízenka v řepce

Význam

Vyskytuje se ve všech oblastech pěstování řepky. Za zvlášť riziková jsou považována pobřežní stanoviště, svahy údolí a chráněné polohy s vysokou vlhkostí vzduchu.

Vysoká závislost choroby na počasí ovlivňuje výši škod v jednotlivých letech. Ztráty výnosu, které mohou dosahovat i více než 30%, jsou způsobeny menším počtem semen na rostlině, menší HTZ a ztrátou v důsledku předčasného pukání šešulí.

Zdroje infekce a šíření

Sclerotinia může infikovat svého hostitele dvěma cestami a to pomocí v szemi přežívajících útvarů - sklerocií.

Na povrchu nebo ve svrchních vrstvách půdy ležící sklerocia začnou klíčit při dostatečné vlhkosti půdy a teplotách okolo 7 - 11°C. Poté vyrostou ze sklerocií světle hnědá, malá, trumpetovitě formované tělíska - apothecia. Při dostatečné vlhkosti půdy i vzduchu jsou z nich vymršťovány askospóry, které se rozšiřují na listy a stonky. Následující klíčení a tvorba spór spadají do časového období květu řepky. Během květu se shromažďují v paždích listů a rozvětveních stonků opadané okvětní lístky, které poskytují spórám vhodnou živnou půdu a dostatek vlhkosti pro klíčení. Pro infekci potřebují spóry periodu zvlhčení listů od 16 do 24 hodin nebo vysokou vlhkost vzduchu (85%) a teploty od 20 do 25°C. Teplé a proměnlivé vlhké počasí během květu řepky představuje vhodné podmínky pro vznik infekce. Oproti tomu srážky zabraňují rozšiřování spór. Přímá infekce rostlin myceliem vyrůstajícím ze sklerocií je také možná, vyskytuje se ale vzácněji. Mycelium se přitom tvoří v horních vrstvách půdy a může infikovat kořeny a části stonku. První symptomy se projevují po květu řepky v paždích listů a v rozvětveních. Uvnitř stonku se tvoří především mycelium, které se s postpujícím zráním rostliny zhušťuje do sklerocií. Z napadených rostlin již nevznikají žádné další sekundární infekce. Při sklizni padají sklerocia se zbytky rostlin na zem a představují nový zdroj inokula. Část sklerocií může také zůstávat ve sklizeném osivu.

Diagnóza

Většinou teprve po odkvětu jsou viditelné, nejdříve na jedné straně, poté po celém stonku, podlouhlé světlé skvrny. Zejména od paždí listů a rozvětvení se napadení rozšiřuje dále. Skvrny jsou světle žluté až bílé, ve středu šedavě zabarvené. Houba zničí pokožku i dřeň stonku, což vede k předčsnému odumření výhonků a šešulí nad postiženým místem. V rostlinném porostu jsou zřetelně nápadné bělavé stonky oproti ještě zdravým zeleným rostlinám. Přesnou diagnózu umožní až podélné naříznutí stonku. Při napadení sklerociemi se nacházejí uvnotř stonku nejdřív světle šedá, později černá, nepravidelně formovaná trvalá plodová tělíska, stonky obsahují vatovité mycelium a jsou duté. Napadené šešule jsou nejdříve světle žluté a následně vysychají. V šešulích se nalézají malá sklerocia mezi semeny.

Možnosti záměny

Při začínajícím napadení stonků existuje podobnost s Botryotinia fuckeliana.

Ochrana

Napadení hlízenkou obecnou je nemocí osevního postupu. Promoření půdy sklerocii je možné zamezit dodržením jenméně tříleté pauzy v pěstování řepky. Vhodný osevní postup a boj především proti brukvovitým plevelům přispívá ke zmenšení potenciálu inokula, protože tato choroba má hodně velký okruh hostitelských rostlin (přes 360 dvouděložných rostlinných druhů). Mezi jinými jsou napadány slunečnice, celer, hlávkový salát a fazole. Z plevelů je třeba jako důležité hostitelské rostliny zmínit kokošku pastuší tobolku a penízek rolní. Nejnovější poznatky z výzkumu sklerocií ukazují, že sklerocia mohou klíčit a infikovat rostliny z nejhlubších vrstev půdy a jsou schopna přežívat v zemi i přes 7-10 let. Při setí má být zvolen optimální počet rostlin, aby se umožnilo rychlé vysychání porostu. Dávky vápníku a dusíku mohou v době od konce února do začátku dubna (podle počasí) klíčení sklerocií potlačit.

Biologický boj proti hlízence je možný pomocí houbových parazitů (mykoparazitů) Coniothyrium minitans. Úspěšnost zákroku se pohybuje okolo 30 - 70%, pokud je rozmetán a zapracován odpovídající preparát před výsevem řepky nebo krátce po sklizni.

Nasazení fungicidů na napadené rostliny v době začátku kvetení až plného květu (BBCH 61 - 65) by mělo být pevnou součástí pěstební technologie. Protože se v tomto termínu často ošetřuje směsí v tank-mixu s insekticidy, je ale nutno dbát na bezpečnost pro včely. K dosažení dostatečného pokrytí porostu by nemělo být množství postřikové kapaliny nižší než 300 l/ha a rychlost pojezdu by měla být 5 - 6 km/hod.

Hlízenka ve slunečnici

Sclerotinia sclerotiorum je rozšířený patogen v celé Evropě. Zejména při úzkém střídání plodin způsobuje problémy. Termíny infekčního tlaku hlízenky jsou tři. Prvním z nich je na začátku sezóny krátce po vzejití slunečnice. V případě, že půda je dostatečně vlhká, Sclerotinia v půdě klíčí a mycelium roste směrem k mladé rostlince, které infikuje kořeny. Typickým příznakem jsou duté báze stonků naplněné bílou Sclerotinií.

Podruhé se infekce objevuje během prodlužování stonku slunečnice, tehdy infekce probíhá přes spory, které se šíří větrem. Symptomy lze pozorovat v horní části stonku – stonek se snadno láme, protože je zevnitř poničen a lze zde nalézt černá sklerocia. Potřetí se infekce objevuje průběhu kvetení, když je napadán květ. Nejprve jsou na spodní straně květu vidět hnědé vodnaté léze, později se pod semeny objevuje mycelium.

V závislosti na intenzitě a závažnosti infekčního tlaku může dojít ke snížení výnosů až do 60%. Nejlepší ochranou proti Sclerotinii je dosaženo při dvojím ošetření. První aplikace se provede ve fázi od počátku do poloviny prodlužovíní stonku, další následuje během kvetení.