Udržitelnost zemědělství je měřitelná. Ale není to nic jednoduchého!

Napadlo vás někdy, jak vlastně měření udržitelnosti zemědělství funguje v praxi nebo jak je možné dosahovat cílů strategie udržitelnosti EU Od zemědělce ke spotřebiteli?

Guru managementu Peter Drucker kdysi řekl: „Nemůžete měřit to, co měřit nelze.“ Jinými slovy, bez měření není možné zjistit, zda jste dosáhli úspěchu, či nikoli. Měření udržitelnosti zemědělství smysluplným způsobem je všechno, jen ne jednoduché a zahrnuje agronomické, ekologické a socioekonomické faktory. Je potřeba dosáhnout rovnováhy mezi jednoduchými a mnohem složitějšími holistickými systémy. Například potravinářský odpad (včetně poškození škůdci, plevelem a chorobami) celosvětově odpovídá za 6 % emisí skleníkových plynů, což je třikrát více, než kolik uvolňuje letecký průmysl na celém světě ^[1].

^[1] Studie, kterou provedli Poore a Nemecek (2018), zjistila, že téměř jedna čtvrtina z 24 % emisí z potravinářství souvisí s potravinami, které se ztratí v dodavatelských řetězcích nebo které spotřebitelé vyhodí. Téměř dvě třetiny z tohoto objemu (15 % emisí z potravinářství) pochází ze ztrát v dodavatelském řetězci způsobených nevhodným skladováním a manipulací – jako jsou například absence chlazení, znehodnocení při přepravě a zpracování. Dalších 9 % pochází z potravin, které vyhodí obchodníci a spotřebitelé.

Podívejme se na to v souvislostech: uhlíková stopa z potravinářského odpadu je zhruba třikrát vyšší než celosvětové emise z letecké dopravy. Kdybychom se na věc chtěli podívat v kontextu národních emisí, šlo by o třetího největšího znečišťovatele na světě. Pouze Čína (21 %) a Spojené Státy (13 %) produkují více.

[ north_east Zdroj 1 & north_east Zdroj 2 ]

Věděli jste, že existují různé způsoby, jak měřit udržitelnost zemědělství?

Klíčovou otázkou je, jak to provést co nejlépe. Ambiciózní cíle navržené Evropskou komisí v její strategii Od zemědělce ke spotřebiteli vyvolaly závažné otázky týkající se toho, co vlastně udržitelnost zemědělství znamená a jak by se měla měřit. Snaha o dosažení těchto ambiciózních cílů však předpokládá spolehlivé měřitelné ukazatele, které pomohou nastavit cíle a sledovat pokrok. Zatímco spotřebitelé si stále více uvědomují dopad na životní prostředí, sociální a ekonomické aspekty jsou kritické. Důležitými součástmi rovnice jsou ovšem také prosperita zemědělců a zajištění produkce potravin.

Desetiletí výzkumu nám pomohla pochopit indikátory udržitelnosti, které se mohou stát cenným vodítkem. Ačkoli panuje obecná shoda na tom, že by se měla měřit uhlíková stopa nebo že je nutné měřit degradaci půdy, která je výsledkem neudržitelných postupů v zemědělství, na ostatních měřítcích už se tak snadno neshodneme. Tak například biodiverzitu lze měřit různými způsoby, například měřením genetické variability, rozmanitosti druhů, biomasy nebo zemědělských ekosystémů. Každý přístup má své výhody a nevýhody a zájmové skupiny často prosazují rozdílné názory na to, které z faktorů udržitelnosti jsou ty nejvýznamnější. Ačkoli měření udržitelnosti není snadné, bylo dosaženo významného pokroku a zohlednění více faktorů je nyní stále dostupnější díky digitálním technologiím, které se používají v moderním zemědělství.

Chcete-li zjistit více o tom, jak je možné používat metody a faktory měření pro podporu udržitelnosti zemědělství, podívejte se na nezkrácený záznam našeho nejnovějšího north_east webináře : „Jak lze měřit udržitelnost zemědělství?“ s Prof.Dr. Markusem Frankem z Centra pro udržitelný rozvoj z Nuertingen-Geislingenské univerzity.