Historie BASF
1902 - 1924 Haber-Boschův proces a období umělých hnojiv
Na přelomu století spouští BASF své první výzkumné projekty týkající se dusíku.
Poté, co práce Fritze Habera na Technické univerzitě v Karlsruhe umožnila provádění syntézy amoniaku, sloučeniny dusíku a vodíku, již existuje schůdná cesta vpřed. Úkolu na vývoji tohoto procesu v průmyslovém měřítku se ve společnosti BASF ujímá Carl Bosch.
Zavedení Haber-Boschova procesu výroby amoniaku ze vzduchu stále ještě naráží na problémy technického rázu. Nové tlakové lahve a potrubí uzavřená v betonu nemohou odolat potřebným tlakům a stále praskají. Carl Bosch sám přichází s řešením - dvojitým potrubím s vnitřním pláštěm z měkkého železa a vnějším opláštěním z perforované oceli. BASF zakládá roku 1912 první testovací laboratoř na materiály v chemickém průmyslu. První továrna na syntézu amoniaku je tedy spuštěna roku 1913 v Oppau, které leží pouhé 3 kilometry severně od areálu v Ludwigshafenu. Továrna ročně zpracovává 7 200 tun amoniaku, ze kterého vyrobí 36 000 tun síranu amonného. O 90 let později vyrábí BASF v Ludwigshafenu 875 000 tun amoniaku ročně.
Carl Bosch chce, aby hnojiva byla testována stejně důkladně jako barviva. Zákazníci mají dostat doporučení, jak hnojiva nejlépe použít. K tomu je ovšem zapotřebí rozsáhlých pokusů na půdě i rostlinách.
Proto byla roku 1914 zahájena činnost Zemědělské výzkumné stanice v Limburgerhofu nedaleko Ludwigshafenu, zaměřená jak na techniku hnojení, tak fyziologii rostlin. Byl položen základní kámen výzkumu v oboru agrochemie.
V srpnu 1914 začíná první světová válka. Německo vrhá své zdroje do válečného úsilí, což stále více zatěžuje jeho ekonomiku. Poprvé zjišťuje industriální společnost dvousečnost mnoha vynálezů - syntetický amoniak byl například vynalezen za účelem nasycení rozrůstající se populace. Díky nedostatku munice však vláda ke konci roku 1914 nařizuje amoniaku využívat prioritně ve zbrojní výrobě. Továrna v Oppau z amoniaku vyrábí ledek, který je následně zpracováván na výbušniny. Chlór a fosgen, důležité látky a meziprodukty výroby barviv a léčiv, jsou nakonec využity armádami obou stran jako bojové otravné látky.
Fritz Güntler (1877–1957, chemikem u BASF 1901–1938) objevuje první syntetický detergent v roce 1916. Ten je hlavní přísadou výrobku Nekal, který snižuje povrchové napětí vody a překonává všechny prací a mýdlové prostředky té doby. Podobná syntetická smáčedla se dnes užívají ve všech mycích a čistících prostředcích.
Když v roce 1918 končí první světová válka, ztrácí němečtí výrobci barviv své vedoucí postavení na světových trzích. Výrobní provozy, pobočky, přidružené společnosti a odbytové organizace v jiných zemích jsou zkonfiskovány stejně jako patenty registrované v zahraničí. Reparace uvalené vítěznými mocnostmi brání ekonomické obnově. Francouzské vojenské jednotky okupují BASF po několik měsíců a je přerušeno spojení s východním břehem Rýna.
Vznik první Německé republiky v listopadu 1918 vede i ke změnám ve stanovách společnosti. První kolektivní smlouva v chemickém průmyslu stanovuje osmihodinový pracovní den již dlouho požadovaný ze strany odborů.
V září 1921 je celá továrna v Oppau srovnána se zemí obrovskou explozí, která si vyžádá více než 500 lidských životů a způsobí značné škody i v blízkém okolí.
Katastrofa se přihodí během pokusu uvolnit ztvrdlé zásoby síranu amonného ve skladišti.
Při následné společné mši Carl Bosch řekl: „Tato strašná nehoda nebyla způsobena nedbalostí ani lidskou chybou. Neznámé přírodní okolnosti, které doposud neumíme vysvětlit, si z našeho veškerého úsilí dnes udělaly velice krutou legraci. Právě látka, která měla poskytnout jídlo a život mnoha milionům občanů a kterou jsme roky vyráběli a dodávali po světě se náhle stala hubitelem nás a našich blízkých z příčin, které zatím nejsme schopni určit. Přeměnila místo v hromadu trosek. Ale co to je ve srovnání se smrtí těch, jejichž životy si tato katastrofa vzala. Stojíme zde dnes bezradní a bezmocní a ať uděláme cokoliv pro truchlící rodiny nebo zraněné, nebudeme moci nahradit jejich ztrátu.“
Prohraná válka přináší Německu rychle rostoucí obrovskou inflaci. Jeden americký dolar má cenu 4,2 trilionu marek. V roce 1923 činí jmění BASF 65,733,583,748 milionů marek. BASF se snaží své zaměstnance chránit před devalvací měny a za největší krize, právě roku 1923 společnost představuje novou vlastní měnu - takzvaný „anilínový dolar“. Ten se na krátkou dobu stává nejcennějším platidlem v celém regionu.
Díky objevu Haber-Boschova procesu je BASF první, kdo může zkoumat a těžit z výhod vysokotlakých technologií. Právě ony totiž budou utvářet budoucnost průmyslové chemické výroby. V roce 1923 syntetizuje Matthias Pier (1882–1965, chemikem u BASF 1920–1949) poprvé methanol. Krom toho, že je zlomeno tajemství další doposud pouze přírodní látky, znamená to také konec monopolu dřevného lihu, ze kterého se methanol získával. O rok dříve se u BASF daří započít průmyslovou výrobu močoviny za pomoci amoniaku a oxidu uhličitého. Je to 100 let poté, co se močovinu podařilo v laboratoři vyrobit poprvé Friedrichu Wöhlerovi.
Během pokusů o zlepšení výroby syntézního plynu s výrobou amoniaku objevuje Fritz Winkler (1888–1950) v roce 1924 princip fluidního lože.
Výsledkem tohoto technického počinu je vynikající hořlavý plyn vznikající při procesu koksování jemnozrnného lignitu.
Winklerův princip je také základem procesu vyvinutého společností BASF v roce 1950, při kterém se pražením pyritu v pecích s fluidním ložem vyrábí kyselina sírová.